Psí zápasy
V materiálech z počátku 20. století můžete najít vše od informací o chovu psích zápasníků, přes jejich trénink, až po popis jednotlivých zápasů. Dozvíte se také překvapivý fakt, že mnozí šampioni ringu žili svůj život jako členové rodin pohromadě s malými dětmi. V rodinném kruhu byli velice přátelští. Jak je to možné? Před, během i po zápase byl pes v úzkém kontaktu s lidmi (např. před zápasem se musel nechat vykoupat od cizího člověka), musel být proto k lidem absolutně přátelský. Jedinci, kteří projevili agresivitu vůči člověku, byli proto okamžitě odstraněni (usmrceni). Takže pitbull je přátelský k lidem nikoliv přesto, ale právě proto, že byl používán k zápasům. Mezi lidmi je rozšířená představa, že pitbulla zápasníka je třeba týrat a dráždit, aby byl co nejvíce agresivní. V knihách kdysi slavných chovatelů psích zápasníků se však dozvíte pravý opak. Tito lidé zdůrazňují, že se psem se musí zacházet slušně, že pes udělá mnohem více z lásky než ze strachu. Psí zápasníci byli často vychováváni jako každý jiný pes. Hráli si s dětmi i s jinými psi. Až dospěli byli postaveni do ringu na zkušební zápas (trval zhruba 5 minut), ve kterém byl na mladého psa puštěn starší, zkušený pes. Účelem bylo mladého psa tzv. odstartovat. Probudit v něm vrozené vlohy. Pokud se v něm chuť k boji neprobudila, zkusil to majitel za několik měsíců znovu. Pokud pes neprojevil touhu po bojovém kontaktu nikdy, nebyl používán pro zápas. Pokud pes v krátkém testu uspěl, za několik měsíců byl puštěn na delší test (trval zhruba třicet minut), který měl pořádně prověřit, zda je pes vhodný pro zápas. Pokud projevil pes během tohoto testu nechuť pokračovat v boji, nebyl použit pro zápasy. Jestliže však i v tomto testu uspěl, mohl být připravován pro zápas o peníze. Trénink na zápas byl především tréninkem vytrvalosti a samozřejmě také síly. Důležité bylo také budování vztahu mezi psem a trenérem. Pes musel trenérovi důvěřovat, aby měl v něm během zápasu oporu.
